CIZINEC (4.díl)

22. srpna 2009 v 14:20 | Aiya |  TUCK EVERLASTING
"Slečno, říkám Vám pořád dokola: klavír není hračka. No tak, hrajte pořádně. Musíte nechat Vaše prsty splinout s klávesy. Trochu citu!"
Jen jsem si povzdechla. Jistě, že jsem to brala vážně. Raději jsem hrála na piano, než vyšívala. To mě moc nebralo.
A síní se znovu rozezněla hudba.


"Tam je C, hrajete D. Znovu, znovu." komandovala učitelka. "Na oslavě Vašich sedmnáctých narozenin byste se měla trochu předvést, moc času nám nezbývá. Nezapomeňte, ve druhé části je C."

"Jistě." na jinou odpověd jsem se nezmohla.

Po další půl hodince mi začínaly ochabovat ruce. "Tak dobrá, končíme." prohlásila odevzdaně učitelka, vzala své noty a vyšla z pokoje. Zvedla jsem se, nadechla, co nejvíc mi to moje šaty dovolovaly a vyběhla na zahradu zadním francouzským oknem. Na terase seděla matka a popíjela, jako každý večer, svůj čaj.

"Hodina klavíru už ti skončila?" zvedla hlavu od knihy.
"Ano, právě jsem se šla projít."
"Dobrá" odmlčela se "A - zítra přijdou na oběd Fletcherovi. Doufám, že jim něco zahraješ." zvedla obočí. Přikývla jsem v předstíraným zájmem, poplácala Bena (psa) a sešla kamínkovou cestou kolem květinových záhonů k železné lakované lavičce. Chvíle zaslouženého odpočinku.
U hlavní brány se potuloval starý muž v černém obleku.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ElaMi | Web | 22. srpna 2009 v 18:49 | Reagovat

heej? to už si nemohla dopísať kto to bol? :D v najlepšom skončí..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama