SHLEDÁNÍ (1.díl)

20. srpna 2009 v 13:46 | Aiya |  TUCK EVERLASTING
Lucy Portmanová, postarší žena v horších, hnědých šatech se slaměným kloboukem, zcuchanými vlasy, hlubokými vrásky ale s plamínky v očích, čekala jako každých deset let na své dva syny. Každých deset let se scházeli v tom samém městě, na stejném místě, ve stejné datum....

Vyhlížela je už od rána... Od svého dřevěného vozu, naloženého zeleninou a proutěnými koši. Její krásný kůň, bílý s černými flíčky, zařechtal a ona zahlédla v davu dva mladíky. Úžasem vydechla a vkročila vpřed, aby zkrátila prostor, který je dělil.


"Jessi, vůbec ses nezměnil !" vykřikla.
Mladší syn s půvabnou tváří, modrými kukadly a světlými vlasy se jen uchechtl skrytému vtipu a obejmul matku.
Minul je vyšší muž, hnědovlasý, v tmavém špinavém oblečení a poplácal grošáka po zádech. "Zdravím tě staříku."

Lucy se na něj rychle otočila. "Filipe, nechal ses ostříhat? Vypadáš starší." a vyšli si navzájem vstříc.
"Sluší ti to mami, jako vždycky." Řekl to upřímně, ale z jeho tváře se nikdy neztratil ten umučený, smutný pohled.
V davu lidí najednou zaznamenal povědového chlápka, rychle upozornil Jessyho."Musíme rychle pryč, pojďme. Doma ti všechno budeme vyprávět mami. Pospěšmě si."
Lucy na ně nechápavě koukala a pohledem střílela k tomu nápadně oblečenému muži s černým kloboukem. Jessi na ní jen kývl a následoval bratra rázným krokem.


Společně vyšli z města na veliké pole, mlčeli, hlavy sklopené. Jako první promluvila jejich matka.
"Kdo to byl, ten v tom černém plášti, jestli se nemýlím." pronesla s rodičovskou autoritou ke svým dospělým synům.
Jessi vzhlédl a viděl, že nemůže vzdorovat. Začal tedy tichým hlasem vyprávět jejich příběh od začátku. "Jezdili jsme po světě, jako vždy," usmál se "tentokrát jsme byli v Evropě, nevěřila bys, jak je Paříž krásná. Nikdy jsem neviděl nádhernější město." zvyšoval pomalu hlasitost s vzrůstajícím vzrušením. "Musíš se někdy podívat na tu obrovskou věž. A, koukej co jsem ti přivezl." vytáhl z kapsy malou Eifelovku z olova a vložil jí do nastavené dlaně. Štastná Lucy se nemohla ještě ani vzpamatovat z toho překypujícího štěstí a nezmohla se ani na slovo."Spoustu jsme toho procestovali a zažili. Je toho tolik, že ti to snad ani všechno nestihneme říct mami."

"Jessi, nechceš se náhodou vyhýbat mé otázce, že ne ?"
Jess se zamračil. "Ach ano, ten muž...."
Bratr ho přerušil. ".... ten muž nás, myslím, sleduje. Často se objevuje na místech, kde jsme i my. Doufáme, že je to jen náhoda a že nic netuší. Byl by to děsnej malér." zaťal pěsti Filip. Lucy jen zavrtěla starostlivě hlavou nad tím vším zmatkem a dále se o tom raději nebavili.
"No, tak pojďte, doma na vás čeká otec." společně se zadívali na malý dřevěný domeček schovaný mezi stromy......





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 R I K K A* | Web | 20. srpna 2009 v 16:24 | Reagovat

Málem mi to vzalo dech, jak je to napsaný. Máš talent :)

2 R I X E Y | Web | 20. srpna 2009 v 17:15 | Reagovat

Jo, líbí. A moc :)

3 ElaMi | Web | 20. srpna 2009 v 17:58 | Reagovat

hmm záhadný úvod:D preto lebo vôbec netuším, čo bude dˇalej. inak super napísané. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama