SMÍCH (2.díl)

21. srpna 2009 v 9:00 | Aiya |  TUCK EVERLASTING
"Slečno Fosterová, vím, že korzet není zrovna příjemný, ale pro krásu se musí trpět." vysvětlovala mi moje služebná Linda a utahovala přitom ten děsný modní doplněk... Na okamžik sem přestala dýchat.
"Už nejste malá holka, dospěla ste v krásnou mladou ženu, a měla byste se tak chovat. Dnes jedete do města vyřídit nějaké záležitosti, a Vaše matka si přeje, abyste vypadala na úrovni." usmála se na mě s kapkou soucitu.

Měla jsem ji ráda, v podstatě to byla moje jediná přítelkyně. Jen jsem si povzdechla.
"Lindo..?" zeptala jsem se po chvíli, co mi vyčesávala vlasy. Pohlédla na mne se zájmem v očích a já raději změnila otázku. "Jaké záležitosti jedeme zařídit ?"

"To nevím, je mi líto slečno. A teď už běžte, kočár na vás čeká." popohnala mne a já seběhla dlouhé schody, a vyšla na obrovskou zahradu. Bylo to jediné místo, kde sem trávila čas. Otec mi zakazoval chodit do našeho lesa. Nedovedla jsem si představit proč.



"Winnie, vypadáš konečně jak se sluší a patří." usmála se na mne moje maminka s náznakem dojetí a kočí jí otevíral dveře, aby konečně nastoupila a my mohly odjet.
Cesta byla dlouhá, ale já jsem se dokázala zabavit. Koukala jsem okýnkem na stromy, mech, srny, ptáky..... představovala si jejich svobodu a záviděla jim jí. Naše sídlo bylo na samotě, daleko od všeho. Ale dokážete si na to zvyknout. Časem ano.

Vůz zpomalil, zakobrcal a vytrhle mne z mého snění. Poznala jsem, že jsme na místě. "Počkej tady Winnie, jenom si někam skočím, vrátím se za pár minut." byla jsem upozorněna.
Těžko se mi dýchalo, ale byla jsem proti tomu korzetu už imunní. Uhladila jsem si smetanové krajkové šaty.


"Héééj, paničko, co tam tak sedíš !!!" honem jsem vykoukla z okýnka. Uviděla jsem partu mladých kluků, kteří si kopali s míčem a zamračila se na ně.
"Myslím, že nemáš kuráž si jít s náma zahrát žejo ? Ušpinila byste si šaty madam." Zařechtal se a ostatní s ním.
Nadzvedla sem si sukni a pohlédla na botky na podpatku. "Achjo." zamumlala jsem a vystoupila z kočáru.

"Ouuuu, slečna Fosterová.... Jaká to čest." prohlásil otrhanec.

"Klidně si zahraju" zavolala jsem na ně. Na chvíli se z toho nemohli vzpamatovat, ale dali se do hry. Nakonec to byla zábava. Zvrkla jsem si kotník a umazala střevíce, ale tak jsem se dlouho nezasmála.

"Winnie Jane Fosterová !!!!!" zařval povědomý hlas a já se s hrůzou zastavila a otočila. "Co to propánaboha předvádíš ? Jedeme !" všichni kluci zmlkli a mě spadl klobouk, jak jsem cválala zpět do kočáru.....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 R I X E Y | Web | 21. srpna 2009 v 13:49 | Reagovat

Hmm... těším se na pokračování! :))) Akorát mám trochu zmatek v těch jménech.. jednou jsi tam napsala "Emily"... a pak už to byla jen Winnie jane.. :P v tom se motám asi já viď..?

2 ElaMi | Web | 22. srpna 2009 v 13:54 | Reagovat

:D no bože..vedˇ zabaviť sa treba :D aj kedˇ vtedy bola zrejme iná doba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama