UNESENA (8.díl)

12. září 2009 v 21:00 | Aiya |  TUCK EVERLASTING

Jessi nečekal a okamžitě se rozběhl za nimi. Les byl zrádný, skály a kameny mu křižovaly cestu, ale on to tam výborně znal. Vzal to svou zkratkou. Prudce oddechoval.
Uslyšel dusot koňských kopyt a tak je mohl následovat.
Zkušeně šplhal a skákal přes nástrahy, když se před ním začalo rozprostírat světlo.

Uslyšel křik dívky a vběhl na dvůr jejich chaloupky. "Nech ji, ona nic neví !"


"Nebudu nic riskovat." odsekl bratr.

"Co se to tu děje. Pro lásku boží, kdo je to děvče..." Lucy se vyšla podívat, co je to za povyk. Nic nechápala. Okamžitě vysrašenou dívku začalu uklidňovat.

"Mluvila s Jessem u pramene. Nezmán ji." zaprskal Filip na vysvětlenou a odešel po svém.

"Nic jsem neprovedla. Ztratila jsem se v lese, chci jít domů." šeptala Winnie.

"Neboj se. Neublížíme ti." Lucy jí uvedla do domu.

........

Nechtěla jsem tu být. nechápala jsem to, nikdo mi nic nechtěl vysvětlit.
Seděla jsem, shrbená, čekajíc na nějakou večeři a nevšímala si těch zkoumavých pohledů. Alespoň ta žena na mě byla opravdu milá.
Jídlo bylo moc dobré, nikdy jsem nic podobného nejedla.


"Pojď, ukážu ti, kde budeš spát." usmála se na mne a sklízela přitom talíře ze stolu. Ta světnice byla tak malá. Sotva se sem vešel všechen nábytek. Tmavý cihlový krb byl hned za mou židlí. Kuchyňská linka stála jen pár metrů ode mne. Bylo to malé, přesto útulné.
Na stopě visel česnek a sušená kukuřice. Vonělo to tak domácky.
Všichni se mi tu ten pobyt jakž takž snažili zpříjemnit, samozřejmě kromě mého únosce. Říkali mu Filip. Občas se na mne bodavě podíval, hlavně když jsem se pohnula. Snad jako bych chtěla utéct. Kdo by nechtěl?

Na výzvu té ženy jsem přikývla a zvedla se. Odvedla mne po rozvrzaných schodech na půdu. Po podlaze bylo poházené seno, mezi dvěma trámy byla uvázáná houpačka. Nejspíš moje postel. Zamračila jsem se.

"Nic lepšího nemáme." omluvně se usmála, snad jako by mi četla v mysli. "Otoč se, pomůžu ti do pyžama." a rozepla svrchní díl mých šatů. Byly potrhané, nejspíš díky mému nezdařenému pokusu o útěk.
"O, korzet je nepohodlný, tohle bude lepší." hodila na truhlu starší krajkové šaty. "Vezmi si je zítra, určitě ti padnou jako utilé. Kdysi jsem je nosívala." zasmála se nad starými časy, pohladila mne po rameni, vzala svícen a odešla.

Oblékla jsem si nějakou starou noční košili a co nejopatrněji jsem si lehla, abych nespadla.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žabička | 12. září 2009 v 21:33 | Reagovat

Já se z tebe poseru xD
Přečti si předposlední větu z předposledního odstavce a schválně jestli najdeš tu chybu jako prase!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama