Listopad 2009

IF ALL YOU NEED IS TIME...

30. listopadu 2009 v 20:27 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Hm, dobře...
Moje nervy nejsou zas tak silný, aby dokázaly snášet ten chaos.
Čím se uklidňujete...? Já žvýkám žvýkačky, moje denní spotřeba je něco kolem pěti šesti orbitek...
Škola mi nejde. Víte, kdybych se učila, sem fakt chytrá, mohla bych mít samé jedničky, jenomže mi řekněte, jak se k tomu mám donutit, když na mě tady doma čeká pěknej novej notebook, kterej za chvíli půjde zpět svému majiteli a mě se moc líbí, takže sem na něm celý den.
Je to k posrání a budu sprostá.
Víte, kromě tý školy je všechno docela v pohodě, jenom mě to štve, nemůžu si pomoct.
V sobotu bych měla ject konečně na ten piercing :D Hrozně dlouho jsem se k tomu nemohla rozhoupat. Ne, že bych se bála, ale jsem líná sednout do busu a ject na Kladno :D
Ale předbíhám, v pátek máme v tanečních Věneček. Půjdu ke kadeřnici na účes, ale totálně nevím co si nechám udělat, takže to dopadne asi děsně :D Vyfotím se Vám :D
Ale těším se tam, to je snad podruhé, co se mi tam chce, tancovat celej večer na hnusné dechovky, které bude vyhrávat živá kapela :D
Nechala jsme si na to udělat krásné kapesníčky, lehounce fialové, s vyšitým nápisem Terezka :D Je to děsně roztomilý :D
Hm, dobře...
Aby to nebylo zas tak dlouhý...
Mějte se, ještě se snad ozvu
T E R Y

Mémories (4. část)

30. listopadu 2009 v 17:50 | Aiya |  MÉMORIES

Vykřikla jsem. Z plných plic.
Měla jsem zlý sen. Prosím, ať to je jen sen.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl druhé ráno. Na okno bušil déšť. Vlasy jsme měla slepené slzami.
Seděla jsem na posteli, oblečená, v džínech, na triku mokré, černé fleky.
Nemohla jsem se hýbat. Najednou se mi zvedl žaludek. Chytla jsem si pusu a běžela na záchod.
Vyzvracet se...

Klečela jsem u mísy. V duchu se mi zjevovala nesmyslná slova. Ale jen jednomu jsem rozuměla. Je mrtvý....
Další slzy, nevolnost.


Young and Foolish

28. listopadu 2009 v 18:38 | Aiya |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Kaleb - Hey

Jsem v euforii...
Ne, nemám kluka :D
Jsem v euforii z hudby. Drumce na plný pecky. Neslyším pomluvné řeči mojí matky.
Představa téměř dokonalého dne.
Úplně okonalý den by to byl, kdybych toho kluka měla... zase jsem lehce zklamaná, ale co...

I tož, zapomněla jsem Vám říct, jak bylo na NM :D
Nonono, moc jsem si ten den užila, byla jsem tam se svojí spolužačkou :D
Dokonalé.. V kině nám prodali velký popcorn omylem za dvě pětky, místo asi 80 korun :D
Takže kdo chce ušetřit, běžte do Galaxie :D

Snědly jsme to, než film začal. Narvaný to nebylo, hodně volných míst.
Hrozně moc částí v NM se mi líbilo, ale z něčeho jsem byla zklamaná. Např. děsně moc mě nasralo, že tam nedali to, jak se Edward na konci Belle děsně omlouvá, že jí tam nechal a ona pořád nemůže uvěřit, že se jí vrátil. V knize jsem u toho vždy řvala jak malá, stejně jako u té části, jak jí na začátku opustil, ale film se mnou neudělal nic.
Právě proto je NM moje nejoblíbenější knížka - jako jediná mě pravidelně rozpláče, a to je umění, napsat to, jak to napsala ona. Jindy jsem nebrečela.

PS: Miluju krásného Jacoba, děsně moc sexy jacob :D

Mémories (3. část)

28. listopadu 2009 v 15:17 | T E R Y |  MÉMORIES
První vzpomínka z této části je věnovaná mojí kamarádce, podle které jsem pojmenovala postavu, tedy alespoň podle jejího příjmení. Sice se o tom nikdy nedozví,
přesto jí tímto daruji kousek mé mysli.



Čas utíkal. Ani jsem nestačila sledovat, jak uběhlo několik měsíců. Byly poklidné, až moc bezproblémové. Začínal duben, ve škole jsme doháněli známky a vylepšovali průměry. měla jsem co dělat, abych vytáhla češtinu na trojku.

Tadeáš školu flákal, ale jak jsem ho pozorovala, zdál se být v pohodě. Změnil se sice trochu v chování, ale já se v tom nepitvala. Byl to pořád on.

"Slečno Mezerová, na zkoušení." vyvolala mě učitelka španělštiny na slovíčka a vytrhla mě tak mých úvah.
Podala jsem jí sešit, začala v něm listovat. "Tak..." mlaskla. " - cestovat."
Třídou se začala nést ozvěna šeptajících spolužáků....


Mémories (2. část)

26. listopadu 2009 v 19:48 | Aiya |  MÉMORIES

Takhle to pokračovalo...
Jednou skončil se zlomenou rukou. Jen tomu přihlížel, mlčky vše snášel. Nemluvil o tom, ale já ano. Pak nastala obvykle hádka.
O tom, že to musí někomu říct, že už to nevydržím, koukat na to, jak se trápí, co v sobě drží, jak je zničený...
Odpovídal, že se to zlepší, že mě miluje.

V tu chvíli jsem zavírala oči a potlačovala slzy.


This is it, AGAIN ♥

25. listopadu 2009 v 14:51 | Aiya |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Dnes je tak nádherně, svítí sluníčko, je nejméně deset stupnů a také je podzim... Fouká teplý vítr, tak proč sakra ty děti nepouštěj na poli před barákem draka..? :D
Tak neva, já jen že se na ně děsně ráda koukám. Letos vůbec nebylo období draků. Chyba....

Dokonalý den, nejen díky počasí. Ve škole to bylo přeplácáno sarkasmem, možná až moc :D Jednomu klukovi sedícímu přede mnou jsme s kamarádkou házely žvejky do vlasů :D Vím, že je to hnusné, ale on je fakt děsnej, zasloužil si to :D Musely byste ho vidět...
Opravdu mám nějaké hezké období - jsem šťastná, neustále se směju a všechny (až na toho kluka) mám ráda :D

A taky, Je to tady !!!!
Jedu do Prahy na NewMoon, teď, za chvíli, za pár hodin, budu tam sedět, poslouchat lidi žeroucí popcorn a koukat na 20 minut úvodních reklam T-mobilu a Coca-Coly...
Moc se těším, ale nějak mi to nedochází, že už to uvidím :D

I ♥ DnB

Kaleb - Dreaming (Miluju ♥)


T E R Y
(změnila jsem si zase přezdívku, tentokrát na svoje pravé jméno)

Mémories (1. část)

23. listopadu 2009 v 19:29 | T E R Y |  MÉMORIES
Celý příběh je věnován Saline A., která mě k tomu navedla, dává mi inspiraci a je mojí největší oporou. Bez ní by nebylo ani tohoto blogu, ani mé osobnosti, která se díky Vám všem znovu a zvonu vzchopuje. ONA mi dává větší sílu žít a věřit v lepší zítřek. Miluju



Ležela jsem v jeho náručí, pod hvězdným nebem. Hleděla jsem mu do očí a viděla v tom odrazu celý vesmír. Hladil mne po zádech, líbal do vlasů, na čelo, na tváře, krk... Každý můj nádech vnímal jeho vůni.
Patřil nám celý svět.

Pod tou touhou mi pomalu poklesla víčka a já vplula do svých snů. mé sny byly zlé a temné, vždy jsem se těšila na jejich konec. Zaznamenala jsem jen jak mne zvedají něčí paže, pak byla tma...


"Dobré ráno princezno" usmíval se na mne můj Tadeáš.
Zívla jsem a protáhla si ztuhlé svaly. Zakřupalo mi v rameni. Když jsem se rozhlédla , zjistila jsem, že jsem v jeho pokoji.
"Promiň, že jsem usnula" políbila jsem ho na nos.
Zvedl oči v sloup. "Co třeba snídaně ?" odklusal do kuchyně.
"Jogurt !!" křikla jsem se smíchem a pelášila do koupelny. Koukla jsem se na sebe do zrdcadla. Vypadám jako strašidlo! Začala jsem si honem tupírovat své černé vlasy. Milovala jsem černou. Naučila jsem se to ze svých nočních můr.


SO SICK

22. listopadu 2009 v 21:27 | Aiya |  -NA SKLONKU ŽIVOTA

Zase jdu psát článek, jen tak, jelikož se nudím...
Co bych Vám tak pověděla.. Hm... :D
Fajn, něco mě napadlo :D

V sobotu jsem byla na Šeštce v Praze. Nemám to tam ráda, ale je tam plno krámů, takže chápete, že je mi jedno, jeslti jsem tam jela ráda nebo ne :D
Koupila jsem si zimní bundu, konečně. Chtěla jsem si objednat z netu takovou krásnou, ale stála tři a půl, takže našim se to nelíbilo :D Sehnala jsem nakonec jinou, sice má úplně jiný vzor, ale za 1600 neberte to :D Navíc jsem při té příležitosti objevila nový, naprosto boží obchod... Tváří se jako skateshop, ale má poloviční ceny :D
Jmenuje se REPORTER, a fakt jsem o tom nikdy předtím neslyšela. Jsem z malého města, nedivte se.
Taky jsem navštívila NewYorker, nečekaně :D Koupila jsem si krásný fialový tílko za 79,-

Ted mě zrovna tak napadlo, zajmalo by mě, co chcete k Vánocům.. Já je nemám ráda, nevím proč, ale nebaví mě neustále se opakovat. Prostě už ty Vánoce očekáváme, víme, co bude...
Ráno se vzbudím, posnídám vánočku, pak se budu cpát cukrovím, k obědu bude vánoční polívka a v večeři kuřecí řízek se salátem. Už mi to jídlo ani nepřijde sváteční, nechutná mi to... Po 15 letech bych to nejraději vyhodila z okna a dala si jogurt :D

Už jsem dopsala povídku, zítra jí začnu přepisovat.. Asi :D

Aiya

♥ Feel It In My Bones

20. listopadu 2009 v 20:07 | Aiya |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Dneska je pátek, nejsou taneční a já se nudím, jelikož u Batela je dneska obsluha nahoře bez a to raději budu sedět doma :D Jak tak sedím, rozmýšlím si, co budu dělat, a mám tady několik variantek.
První je film, ale nemám tady moc výběr a u Stmívání skončit nechci :D
Další možnost je dopsat příběh, ale ten píšu vždycky až v posteli, takže se mi nechce.
Ještě bych se mohla učit psát deseti, ale je pátek a takovej magor nejsem :D

Takže jsem se rozhodla, že Vám sem napíšu něco o sobě, začnu tím, co miluji a bez čeho nedokážu žít...


- přátelé jsou na prvním místě, a je jedno, jestli s nimi mluvím nebo jim píšu... ale nedokážu prostě nekomunikovat, nesvěřovat se... vždycky mi někdo z nich pomůže

- miluji elektonickou hudbu, dodává mi enegrii, miluji pomalé písničky, uklidnují mě, ale ze všeho nejvíc miluji DnB, naplňuje můj život...

- miluji jídlo, i když na to asi moc nevypadám :D Ale miluji ho - miluji jogurty, banány, meloun, pomeranče a vše, na čem je nálepka BIO produkt

- moje denní spotřeba zmrzliny (pokud jí máme doma) je asi litr, nejlepší je smetanová (schválně jsem jí nepsala do jídla, protože zmrzlina má pro mě úplně jiný význam)

- miluji smích a moje výtlemy vedou k tomu, že lidi mě raději nerozesmívají, jen aby nemuseli slyšet moje divné hýkání a chrochtání :D

- hrozně se vyžívám v tom, když si ráno maluji oční linky, je to sice děsně arogantní, ale miluji líčení, tím myslím ten pocit, když se vidím v zrdcadle, co jsem z tý urvaný flekatý holky s kruhama pod očima dokázala vytvořit

- miluji fialovou a všechno, co má tuhle krásnou barvu... Takže, můj pokoj, moje náušnice, mikinu a spoustu jiného oblečení a naprosto dokonalý batoh do školy, jelikož jsem dokonalejší nikdy neviděla

- a taky nedokážu žít bez mých rodičů, kteří mě živí, vychovávají a dbají na to, aby se ze mě nestala povalečka, nějaká troska a abych měla co nejlepší budoucnost :D


Aiya


Everything's different

19. listopadu 2009 v 17:57 | Aiya |  -NA SKLONKU ŽIVOTA

Dneska jsem šla do školy, děsně arogantně jsem vyšla z baráku v naději, že mě uvidí.
No, myslím tím toho kluka, se kterým jsem měla jít na bazén, ale nakonec z toho nic nebylo, jelikož prostě, já nevím, jsme asi oba moc stydliví na to, abysme něco udělali...

Když jsem začala chodit se Štěpánem, pořád jsem nevěděla, jestli nedělám chybu, jestli nemám na tamtoho počkat, protože on se mi děsně líbí...
Tím, že se semnou Štěpán po pár týdnech rozešel (naivnějšího kluka jsem snad v životě nepotkala :D) se to vlastně vyřešilo...
Jsem děsně přelétavá, já vím, ale nemůžu si pomoct....

Tak, vraťím se k tomu, co jsem chtěla.
ON má totiž kažký čtvrtek od devíti, tím pádem chodí na autobus ve stejnou dobu jako já do školy, když dojíždí. Párkrát mi řekl, že mě takhle ráno vidí z okna (bydlíme totiž hned vedle sebe, a on má okno nasměrované na náš domovní vchod :D Jak ironické :D), tak já se jak největší blondýna (přesto že opravdu nejsem, nikdy nechci být a nikdy jsem nebyla) co nejlépe oblíkla, vyžehlila vlasy, co kdybych ho náhodou potkaka :D
Asi po sto metrech, které jsem ušla jsem si řekla, že to nemá cenu a šla jsem bez zájmu dál, ale on se najednou objeví za rohem a mává na mě, at na něj počkám :D

A já mám tím pádem celý den skvělou náladu :D
Vím, že jsem divná a plno z Vás mě nechápe, ale já mám radost a je mi to jedno :D
A řikám Vám, že čím pomaleji to bude postupovat, tím líp...

Netsky - Starlight

Aiya