Leden 2010

Remember Me !

31. ledna 2010 v 19:04 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Prostě. Nechápu jak může být všehno tak dokonalé. Je to směšné. Ale hezky usměvavé. Takový ten pocit, při kterém se uculuji jen tak na chodník. Usmívám se nad nějakou vzpomínkou a lidé si o mě mohou tak říkat, jestli se směju na ten hnusnej mokrej sníh nebo sem si vzpomněla na něco vtipného... A že mi jsou ale ukradení, jako nikdy jindy...
A zítra se těším do školy, a pak se těším až ho uvidím. Ve středu půjdeme zase do bazénu.
Víte, moc ráda bych Vám sem napsala krásný článek. Takové optimistické články jako jsem psala dřív, ty mi tady opravdu chybí, ale nedokážu moc o ničem mluvit. Akorát, všechny bych Vás chtěla vidět... obejmout... jít s Vámi nakupovat... Tohle mi chybí, to holčičí drbání a smích. Jistě, když jsme ve škole, mám toho dost, ale teď si připadám osamělá. Taková plná - prázdná.

No, mám jen jednu malou drobnost. Nevím jestli Vás bude zajímat. Ale ostříhala jsem si zase ofinu. Vždycky z toho mám děsný vítr. Je trochu zubatá, ale není to děsné :D

No, a v sobotu jsem byla zase na prkně. Miluju to. Strašně moc.
Asi teď miluju skoro všechno...

Hadouken! - Girls

T E R Y

Alone With The Sky

29. ledna 2010 v 18:29 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA

Nevím. Nevím ?
Nechápu, nerozumím.
Sním se zavřenýma očima a sluchátky v uších.
Cítim se dokonale.
Provinile, špatně. Hrozně.

Pamatujete na ty depresivní a neštastné články o něm...? Ty odejdou. Vlatně už odešly, dávno. A nehci aby tady přibyly ty, ktré Vám nadzvednou náladu, jelikož tady budu psát jak jsem s ním šťastná. Protože já nevím jeslti jsem. Ano, ale nechci. Ne že bych nechtěla být štastná, jen nevím jestli je to správně. Ono to není správné, ale já si nemůžu pomoct.
Nekončím s blogem, jelikož ho miluji. Končím jen jednu kapitolu svého života. Nemá název. Nevím jak bych ji shrnula. Teď je jen takové přechodné období, ve kterém s neumím orientovat.
Změnila jsem se, nechápu svůj svět.

Chápete..?
T E R Y

Taky Me away

24. ledna 2010 v 21:40 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
V sobotu jsem byla na horách. Sama, tedy s tátou, ale jezdila jsem sama, on neumí na lyžích takže mě tam vlastně jenom dovezl a šel si po svém. Byly tam závody ve skocích na prkně nebo na lyžích. Nevim proč to řikám. Ale byla kosa jak prase, mínus devět. To taky nevím proč říkám. Jenom možná malá zmínka, prkno mě fakt chytlo, nedokážu si to bez toho už představit. Konečně nevypadám jako začátečník... Těším se na další sobotu.
Včera jsem byla ta TTJ (Touch The Jungle). Měla to být super akce, ale vyklubalo se z toho jen pár vyhulených ksichtů, jelikož tam bylo málo lidí - odešly sme o hodinu dřív...
Jsem děsně unavená. Měla bych jít spát. Vyčerpaná jsem ale i psychycky. Chce se mi brečet, před chvílí jsem se smála. Překročila jsem meze svých sil a už to nikdy neudělám. Myslím že hlavně s tím flámováním a chozením do Lokality jsem zkončila. Mrzí mě to, ale já se nechci zkazit. DnB si můžu pustit doma a koukat na něj se mi nechce, takže co tam já vlastně budu dělat..? Co myslím tím zkazit se ? Nebudu to říkat, ani vlastně není co říct...

Hm, na internetu už začalo hlasování, jakože ta soutěž pro modelky, do které jsem se dostala. Nebudu Vás tady prosit o hlas, jelikož já sama to nenávidím. Nesnáším komenáře typu Prosím o hlásek pro Avril Lavigne, máš super blogísek !
Bože jak se můžete k něčemu takovýmu snížit..?
Nechám to osudu, na tý fotce (myslím tu na internetu) vypadám stejně jinak než ve skutečnosti, hnusná fotka.. Fakt hnusná


T E R Y

Out Of This

22. ledna 2010 v 19:03 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Vyběhla jsem na mráz, dávala pozor na namrzlé hodníky. Ledový vítr si lehce pohrával s mými dokonale rovnými vlasy, ještě teplými od horké žehličky. Oči jsme měla černější než kdy jindy, džíny o číslo menší, boty o dvě čísla větší. Došla jsem na autobusovou zastávku, pustila si konečně hudbu do uší. Poslední dobou mě lidé nepotkávají na ulici jinak, než s hlavou skloněnou, očima sklopenýma, se sluchátky puštěnými naplno. Miluji dlouhé cesty autobusem. Hodina je pro mne jako nic. Naplněna melodiemy a ujiždějící krajinou... Ani byste nevěřili, jak je okolí silnic hnusné. Bylo mi líto všech stromů a keřů. Tak špinavý sníh, že jsem se i styděla v tom opravním prstředku sedět.

Když jsem dojela do Prahy, čekalo mne další cestovní potěšení - metro. Jezdím v něm tak ráda. Ráda pozoruju lidi. Pražáky.

Ve foto studio bylo holek docela dost, všechny obličeje stejné. Tedy vlastně skoro všechny. Ale účesy, ani jeden odlišný, každá patku, je jedno na jakou stranu, délka pod ramena.. Není to nuda..? Nechápu kdo to vybíral. Nejhorší je, že já nejsem vyjímkou..

Jen se zmíním, že už jsem právě ted obdržela nádherné prkno, model MATRIX Retrix 150
I s botama a vázáním, takže zítra vyrážím na hory. Je dokonalé

T E R Y

Frozen Love

19. ledna 2010 v 18:45 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
To je fakt, fakt nemožný. Ráno když jsem vstávala, byla jsem neuvěřitelně štastná. Ze 150 holek, možná z více jsem se dostala do první dvacítky. Ano, fakt super, hlavně že po mě chtěj, abych si na focení vzala bílé tílko, bílé tenisky a modré džíny. Ani jedno nemám. Dokonalý, výborný. Málem jsem se vzteky rozbrečela, ani jsem k tomu neměla důvod. Na focení jedu ve čtvrtek, do Prahy, takže zítra jdu všechno kupovat... K vietnamcům :D Nebyla jsem u nich nic kupovat asi rok, a před tím rokem to byly korálkové náramky :D

Ale jako, svým způsobem mám radost, něco zažiji, ale jsem nasraná, vaří se ve mě krev.
Taky jsem byla štastná díky tomu prknu. Už je objednané, i s botama a vázáním, ale na jejich webu jim tam lidi píšou nějaký stížnosti, takže ani neni jistý, jestli ten celej set vůbec přijde. Hrozně mě to naštvalo. Je fakt zajmavý, jak můžete bejt ve chvíli tak štastný, všechno se daří a pak je všechno v hajzlu !!

Navíc, hádejte kdo mě teď dorazil. Ten kokot mi zase napsal, zrovna když už sem byla totálně v pohodě. Ne že by mě tohle nějak zvlášt ublížilo, ale nasralo mě to. Prostě jsem ho včera potkala v bille, pozdravili sme se... A dneska mi píše jak mi to vždycky děsně moc sluší. Fakt už nevim jestli si ze mě prostě nedělá jenom prdel. Fakt zábava, hlavně že se každej baví. ...
T E R Y

So so Real, if I Hurt You...

16. ledna 2010 v 20:35 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Na školu kašlu, jde to se mnou děsně z kopce. Sice můžu mít ten krásný pocit jakože, jak hezky jsem si napsala ten tahák a jak hezky jsem to celé totálně opsala, ale přijdu si nechutná za to, jak to flákám. Vlastně, ted už nenapíšu jediný test bez papírku zastrčeného v rukávu... Psali sme test, pololetku z matiky. Sice jsem to uměla, ale bylo tam toho tolik, že budu ráda za pětku :D To není vtipné. I když jsem se po zkončení hodiny společně se všemi smála, jak jsme si sdělovali jak sme to všichni posrali, uvnitř jsem byla zničená. Ani raději nevím kolik trojek budu mít na vysvědčení. Taková jsem nikdy nebyla. Ale co, nač řešit školu.
Jo vlastně, ještě jedna věc, třídní je z nás na prášky, stěžuje si na mě a vůbec. Moje kamarádka o hodinu občanky krkala, mojí druhou kamarádku za to poslala ta učitelka za dvěře a stěžovala si třídnímu na mě. No co to je, to mi řekněte... :D Já se tomu všemu jenom smála, nic závažnýho jsme nedělala.

No, ano. To bychom měli to moje obvyklé vypsání, teď už snad jen pěkné zprávy :D
Dnes jsme jela do Prahy na nějakej casting na modelky.. byla sem vybraná mezi 150 holek tak jsme to jela zkusit. Nechápu proč mě do toho naši pořád tak derou, když já nemám šanci. Ale fakt je mi to jedno. Proč jim neudělat radost alespoň něčím...?

Zítra jedu zase na hory, na prkno. Pořád nemám vlastní výbavu a štve mě to, ale měli ste pravdu, když jste psali že je hlavní, že mám alespoň to vypůjčené. Jsem děsně neskromná.

A ještě něco. Víte, pokud ste dostali k Vánocům mobil, určitě to byl dotykový. Já naštěstí mezi takové lidi nepatřím, ale, nevíte na čem se dokážeme ve škole nejvíc povařit :D
Vyfotíme se a pak to na tom dotykovym mobilu deformujeme přez takovej program, tak jestli se o hodiny fakt nudíte, zkuste to. Smáli sme se celou Ekonomii :D Ale fakt děsně moc :D

T E R Y

I'm Not Your Toy !!!

10. ledna 2010 v 21:30 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA

Můj život je nuda, jenom prostě pořád něco dělám. Nikdy se nestane, že bych jen tak seděla a čuměla do blba, ale protě se nudím. Víkend, vlastně celý týden byl toho příkladem. Nabitý program, nudný program. Já nevím co bych si představovala. Nevíte...?

V sobotu jsem byla třeba na horách, učila jsem se zase na snowboardu. Už to sjedu, průměrně s jedním pádem, takže prej dělám veliký pokroky. Vlek je teda docela utrpení, tím myslím, ne že bych to nevyjela (na to že na tom stojim po třetí sem na sebe fakt hrdá :D), ale fakt se musim děsně soustředit a to mě nebaví. Navíc hnusný starý prkno, který mám vypůjčený od známýho je ostuda další.

A jelikož moje matka zase dělá celý víkend tlaky (jakoby ona snad nebyla v době své periody :D někdy nepříjemná a já na to nemám jako nárok..?), nechce mi dovolit, teda spíš nechce dovolit mýmu tátovi, aby mi koupil výhodně prkno i s vázáním a botama, všechno za 4 tácy, neberte to. Myslim, že snowboard se těžko sežene i za tři a půl....

Ona je fakt děsná. Nemyslím, že existuje nesprostý slovo, kterým bych vystihla její postižení. A taky si nemyslim že její postižení má nějaký obdoby, ale to fakt řešit nebud. Sem ráda že tady ted můžu sedět.

T E R Y

Deep Down

7. ledna 2010 v 18:15 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Chtěla jsem zapomenout, ale sama si neustále říkám to jméno. Kazím si svoje 'předsevzetí', já sama. Ale já si prostě nepřiznám, že on nikdy nebyl můj, ani nikdy nebude. Neustále si řikám, jak ho nesnáším. Nenávidím. Ale to, co nemůžeme mít, vlastně vždycky nejvíce chceme. Zakázané ovoce. Zakázané ovoce !! To je tak nefér. Všechno je divné. Tak zvláštní.


Bojím se sama sebe. Bojím se O SEBE. I když mám dobré přátelé, no víte dobré v tom smyslu jakože, je s nimi legrace, dobře se s nimi pobavím, ale vlastně, na školu seru. Zhoršila jsme se celkově. Jsem někdo jiný. Opravdu, totálně jsem se změnila, od té doby, co jsem naposledy vkročila na půdu základní školy, lidé, moji bývalí spolužáci mě na ulicích nepoznávají, nebo nemohou uvěřit svým očím. Jeden kluk se mě zeptal "Hele, ty si Tereza Heřmanová?" Nevím proč, ale mě to děsně urazilo. Jsem urážlivá. Nebo vlastně, byla jsem, to se také změnilo. Jak já jsem se dlouho na nikoho neurazila. Asi to bude tím, že nemám takové přátele, kteří mě dokázli nehorázně naštvat nebo podvést.


Ted se naopak bavím se třídními hvězdami, v uvozovkách. Dělám ze sebe něco víc. Mám oblečení, že nevím co s ním, ale pořád bych si kupovala něco nového. Zrovna v úterý mi přislo z aukra tričko s Juliusem. Nevím, proč dám za pitomé tričko s nějakou opicí 400, když je to kus slabé látky s pitomým potiskem a pát třpytkami, které nemá cenu ani 50 korun. Ale co by ne, je to značka a já bych chtěla být ta, o kterou mají kluci zájem. Jednou jsem z prdele řekla, že můj kluk, klidně ať je totálně blbej, hlavně ať je hezkej. Jo, všichni sme se zasmály, vytlemily se, ale já si vlastně uvědomila, že to vlastně možná může být trochu pravda. A taky jsem si uvědomila, že jsem hnusná namyšlený kráva, která by zaloužila pár facek. Tak tedy do mně.

Robyn - Be Mine (I když závislačím na DnB, pro Robyn se najde v mém srdci vždycky veliký kus místa. Nikdy se mi její skladby neoposlouchají. Ona je nejdokonalejší zpěvačka, má nejlepší hlas. Nikdy nebudete mít další možnost slyšet něco podobného. Jí také velké díky. Pomáhá mi, po večerech. Zahání ty myšlenky....)


Oh, That's strange, That's not really me...

3. ledna 2010 v 20:31 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA

Nějak, se nechápu. Vždycky jsem sem psala články děsně moc ráda a hlavně často, teď mi nějak chybí inspirace. No už si asi spíš nemám nač ztěžovat, do mého života se zase vkrádá ten stereotyp, který tak ukrutně nesnáším. Začne zítřkem - škola, domov, spát.. škola, sport, spát... škola, tancování, spát... škola bla bla bla... Nesnáším !!
A to počasí.. nerada bych byla jako senilní babky nemluvící o ničem jiném než o vysokém tlaku a vedru.. Ale tohle mi fakt vadí.. Když napadne sníh (který nechci !!), hned roztaje, pak je chvíli teplo a pak zase mrzne, že nevíte co na sebe..

A jsem pesimista ve všem kromě vztahů. Neptejte se proč...
Protože i když jsem se životem srovnaná, pořád mám ty sny... Ve které nepřestávám (!!) věřit.

A, no víte, v iPodu jsem měla 433 písniček, poslouchala jsem jich tak padesát, ale konečně jsem se dostala k tomu hromadnému stahování, takže jsem mp4 promazala a nahrála asi 350 písniček nových, další stovka mě ještě čeká :D Miluju hudbu !! Miluji DnB... :D
Jsem za to neskutečně štastná.

Taky Vám přeji hodně zdaru ve škole, protože mě čeká spousta testů, zkoušení a všeho možného, což mě totálně děsí. Nic neumím. Na předsevzetí kašlu.
To mi připomíná silvestr... Asi si půjdu přečíst co jste všechno vyváděli. Já zústala při zemi a udělala jsem si mini párty s kamarádkami u jedné doma. Bylo to dokonalé. Řeknu Vám, že i kdyby sem se totálně zhulila, nesmála bych se víc :DD


Miluji Vás....
T E R Y