Březen 2010

Oh Gosh, Help Me !

28. března 2010 v 21:08 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Vadí mi hodně věcí, poslední dobu jsem děsně vydeptaná. Chtěla bych tohle, támhleto... Všechno ! Mám spoustu plánů, ale jsou to jenom kecy, spíš přání než skutečnost. Spoustu věcí se hroutí. Jakobych na začátku stavěla domeček z karet, ale ty chytrý tam přidávali vteřinový lepidlo, jenomže mě to nenapadlo. A vítr fouká čím dál tím víc.
Někdy je život fajn, někdy nevím, na co tady jsem a proč bych v tomhle měla pokračovat, co to má za smysl a hlavně, jak to zkončí. Moc mě to nezajmá, ale přecejen bych chtěla vidět, jestli má cenu se snažit nebo ne.
Plán číslo jedna: Jet s kamarády v létě do Španělska. Ale v to nemá cenu ani doufat.
Plán číslo dvě: Jít o prázdniny na jazykový kurz AJ a makat u mekáče, zametat hranolky z podstolů, vysypávat koše, a v neposlední řadě, dělat nechutné hamburgery, které Vám tak chutnají a mě se hnusí. Sorry...
Plán číslo tři: V dubnu jít na TTJ, trochu zapařit (vím že to neberu popořadě...) Ale to neni plán, to je jen pár prosících slov, kterými zasypávám svou matku, která na mě jen křičí namísto odpovědi. A já si pak musím utírat slzy do rukávu, jelikož mě se nic nedovolí, ani kdybych se tady mohla zbláznit... Asi to udělám jako ti, kterým když se to nedovolí, prostě utečou a nasrat. Jo, moje matka by se divila kdybych to udělala. Právě proto si neváží toho, kdo jsem, jelikož nezažila nic horšího, myslí si že už horší to být nemůže... Omyl....

Prostě nesnáším tohle, všechno tohle.
Všechno tohle, to je to co mi pomáhá, hudba. Protože když jí dáte hodně nahlas, nikdo neslyší váš pláč. A nemyslete, že brečím jak malá pubertačka, kterou maminka nechce pustit na diskotéčku.. Nikdo mě totiž nevnímá, ani mi nerozumí a tohle je k breku. Nic víc.
T E R Y

Time To Pretend

22. března 2010 v 20:17 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
No, vite, asi odted budu psat clanky bez hacku a carek, jelikoz se potrebuju naucit psat deseti a hacky jeste neumime, no jako mozna í a taky č, ale jako, to se mi nechce, takze se spokojte s touhle nekvalitou :D
No fajn, tak tedy co mame noveho. Kluci nic, jen neustale dokola slycham jak serou i ostatni holky, takze ja jsem celkem v klidu, kdyz vidim ze nejsem sama, mam z toho uprimnou radost. Je to sice hnusne skodoliby, ale co, nedelate to snad taky..? Hm, skola je opravdu na nic. Doma jsem ohlasila, za chci prestoupit, mohli se z toho zblaznit. A tak jsem jim rekla, ze kdyz neudelam maturitu, coz si fakt myslim ze neudelam, bude to sice moje vina, ale ja to rikala... No celej víkend jsem se učila čestinu, nechala jsem se vyzkouset, takze uz alespon nepropadám :D No nejak není co dál psát, asi jen to ze se u Hory mají oci 2 smeju stejne jako u jedničky a nevim co to se mnou je :D
Achjo, zivot je zvlastní....

Jo, ale to nejdůležitější..
Prostě, víte jak jsem šla do té soutěže z DBK, na tu modelku..? Jak jsem postoupilado té dvacítky..? No, tak, nevyhrála jsem to, nečekaně :D Ale 20. května tam bude modní přehlídka, kde bych měla bejt, takže kdo může, at se staví :D

T E R Y

Nothing Else...

15. března 2010 v 18:02 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Já vím, že sem nechodím...
Ne, tím bych začínat neměla... Ale je to pravda, ovšem, vy sem taky nechodíte, což je docela pochopitelný když tady toho moc neni, ale abych Vám pravdu řekla, čekala jsem víc odezvy na můj novej nápad, no prostě tu povídku. Ale co, já jí jednou napíšu :D
Nebo spíš dopíšu :D

Ale co já vím, jak dlouho jsem tady nebyla..? Za to dobu se toho hodně stalo. Tak zaprvé, můj průměr známek svědčí o mojí totální demenci, která se projevuje teprve v podleních několika měsících. A to teda dost krutě. Jsme z toho docela zoufalá, ale jelikož jsem líná, mohu si za to sama.
Tak byh to teda neřešila.
Taky jsme měli sraz ze základky :D Nesmějte se, ale mělo nás tam přijít asi tak 15, možná ani to ne. Přišla jsem před hospodu, kde to mělo být, tam čeká jeden spolužák, kyselej ksicht a řiká při pohledu na mě "Aha, tak to bude pařba." a já se začnu smát, nadávám na dementy ze třídy a sem nasraná že se asi seberu a pudu domu. Ale pak se to nějak vyvinulo, že sme se sešli v hojnym počtu sedmi lidí, pokecali sme, zasmáli sme se, tak jak bylo v plánu, já jediná holka, ještě ke všemu ani moc ne při smyslech, jsem poslouchala jak se chaplci vaří na nových učitelích, ani jednu hlášku si nepamatuju ale smála jsem se dost... :D
Asi už se nic dalšího konat nebude, což je škoda, ale jsem ráda že jsemje viděla, byli to ty lepší lidi ze třídy. Hdně vzpomínek, to vám teda povím. Až se mi chce brečet, sice až ted ale tak... nevím..

No, to asi bude všechno, ne všechno ne !
Teď akrát koukám na Paranormal Aktivity. Jsem sama doma až do dvanácti, jelikož naši jsou někde na koncertě. A tak jsem to chtěla vidět, už dlouho. Ani ještě nejsem v půlce, už usrávám do křesla. Najednou mi tam skočí Viděli jste 54 minut videa nebo co, zrovna v tom nejlepším, ale na to už jsem si zvykla. Píšu si tady s pár lidma, najednou spadne korálkovej závěs a já sem se tak lekla, že bej mi o 40 let víc, už mě vezou na pohotovost.
Jdu to teda dokoukat, snad se nebudu bát, i kdžy mě horory teda dot dávaj zabrat :D

mějte se fanfárově, T E R Y

Back No More...

1. března 2010 v 19:07 | T E R Y |  -NA SKLONKU ŽIVOTA
Chtěla jsem.. Ne...
Myslela jsem, že bych měla napsat další povídku. Něco jiného než rutinní články o mém životě. To snad ani není život, je to přežívání ze dne na den. Ubohé.
Ani jsem nemusela dlouho přemýšlet nad námětem. Protože.. Ani jsem Vám o tom neřekla, jak jsem původně chtěla, ale četla jsem My děti ze stanice ZOO. Děsně mě to zaujalo. No, spíš vzalo. A tak nějak inspirovalo.
Nechci něco takového kopírovat. Ani brát nápady. Ale mám někdy realitu možná raději nežli pohádky se slzami a náhlé usmiřování... Nevím jaká je Vaše zkušenost s drogami. Moje je větší než bych chtěla, přesto menší než jiných lidí. Naštěstí. Stále jsem neznalá, přesto o tom dokážu vyprávět. Chtěla bych Vám přiblížit, jak je to v našem městě s marihuanou, jak to prožívám já, jak bych to chtěla, neměla, měla prožívat...
Začala jsem to už psát, mám nějakou představu o tom jak by to mělo vypadat... Začala jsem předmluvou. Celý příběh bude psaný tak nějak zmateně. Bude to psané tak, jako by to prožíval někdo jiný, budou tam nepravá jména mých známých, ale všechno přesně, dopodrobna, jak si to pamatuji.... I ten nejmenší pocit.



Tak tenhle článek jsem psala, no pár dní zpátky to bude. Nevěděla jsem jak pokračovat a tak jsem to hodila do rozepsaných a nechodila chvíli na blog. No, ale teď jsem zase tady abych Vám řekla, že to s tou povídkou myslím vážně, no doufám že Vás to bude trochu zajímat.
Jinak co je nového ...?
Moje třída, necelá celá třída, neboli polovina, jela na lyžák. Já jsem si letos na prkně zajezdila až moc takže jem neměla potřebu jezdit s těmi pochybnými .... někam na týden, když je přinejměnším nesnáším a pomlouváme se navzájem jak to de. je mi to líto že máme takový kolektiv, ale co, já vždyky byla samotář nebo mi k životu stačí pár kvalitních lidí. Jo, kvalitních, zajmavej název, ale myslim že je to tak...
Ve škole teď teda máme flákačku, ostatně kdy my jí tam nemáme. Ovšem ted aspoň nemusim chvíli psát taháky :D

T E R Y