-NA SKLONKU ŽIVOTA

HM..

28. července 2010 v 18:52 | T.
Asi budu rušit blog, založím jiný..
Je mi to hrozně líto, nebudu sem toho moc psát, ale důvod klidně napíšu každému osobně..
Adresu nového blogu vám napíšu na mail, nebo na fb (do zpráv)..
Je mi to hrozně líto, omlouvám se.. :(
T.

Bad boys, rude girls

26. července 2010 v 12:16 | T.

Takže, co děláte celé prázdniny.. doufám že ne to co já.. poslední dobou mě totálně pohlcuje počítač a nemůžu se tomu ubránit, nevím proč. Rozhodně by se dalo mluvit o závislosti, i když, díkybohu nejsem takový ten blázen co hraje 24 hodin wowku a nejí nepije.. No což.
Občas večer je fajn. Zrovna v pátek jsem šla ke kámošovi, který bydlí hned vedle v paneláku, na vodnici na balkon. Byla to zněma, dobře jsme si popovídali, cítila jsem se po dlouhé době, tak nějak, nedá se to popsat, možná povzneseně, že jsem konečně na chvíli vypadla z domu.

Paramore - Brick by boring brick
(Na první pohled je ta písnička alespoň podle mě nudná a o ničem, ale poté co jsem jí slyšela tak po desáté jsem se do ní zamilovala :))

Hm, navíc jsem děsně naštvaná. O víkendu byl Let It Roll, dnb festival, nevím s čím bych to pro vás srovnala, každopádně pro mě to znamenalo něco jako pro malou holčičku, která by chctěla jít na Justina Biebra, Avril Lavigne.. Ne to není dobrý příklad, spíš bych za to byla stejně šťastná jako kdybych mohla jít na koncert MJ, no MJ by byl lepší, ale tohle by pro mě znamenalo hodně. Taková jména, když jsem prostě viděla plakát, málem jsem se zlostí rozbrečela, že tam nebudu..
S kámošem jsme se domluvili že tam pojedeme příští rok.

Také jsem přemýšlela, že bych si strašně přála, aby spojili síly Billy Talent a Paramore a udělali s čr společný koncert. O lístky bych se poprala. Ale asi můžu jen snít.

Ano, zase jsem udělala nový dessing, často mě omrzí, ale tenhle tady vydrží dlouho, slibuju :)
T.

Estoy aquí, pero no soy importante

21. července 2010 v 16:14 | T.
Teď jsem vám napsala dlouhej článek o španelsku ale vymazal se mi, zabíjela bych. Jdu to zkusit znovu...

Takže přijela jsem domů, s naivní představou že jsem alespoň trochu opálená. Naopak, sem bílá jako ostatní. Ale na tom vůbec nezáleží. Víte, bylo to úplně jiné. Prostě ta svoboda se na té dovolené tak podepíše, že je to o 100% lepší než když někam jedete s rodiči. Nikdo nám pořád nelezl za zadkem. Ne že bychom toho nějak moc zneužívaly.
Nad náma v hotelu tam byl nějaký tábor, kde měli tak mladé vedoucí, které tam s nima každou noc chlastali. Prostě dokonalý zájezd pro 14letá děcka, ovšem vůbec na svůj věk nevypadali, ani trochu. Ani se tak nechovali, byli to fajn kluci, no některé holky taky. Tak jsme se seznámily :)
Každou noc se to u nich rozjíždělo, hrála tam 'moje' hudba na plné pecky, na balkoně vodnice, lednice přecpaná pivem, okno vyskládané prázdnými plechovkami a v rohu místnosti pět igelitek skleněných lahví něčeho tvrdšího... V tu chvíli jsem byla ráda za naše dvě sangrie, které jsme popíjely s holkama za účelem hezkého večera a nějakého toho drbání.
Alkohol vám tam prodají od 16ti let.

Postupem času jsme se teda přizpůsobovaly španělskému stylu života, chodily jsme spát později a později. Ke konci to bylo tak kolem 4té hodiny :D Poslední den jsme nešly spát dokonce vůbec, jely jsme nonstop. Ale bylo to k něčemu dobré. Já totiž normálně v autobuse nespím, ale tyhle flámy mě tak zmohly, že jsem tu 27 hodinovou cestu zalomila na dobro :) Pěkně to alespoň uteklo.
Bylo to stejně mučení, necejtit nohy :D

Jindy napíšu zase něco o španělsku, bylo by to fakt na dlouho :)

Zpátky do reality, už jsem se objednala na pseudo dready, jedu tam 31. za dva týdny :) Fialová nebyla takže jsem se nakonec rozhodla pro svítivě růžovou, bude to vypadat skvěle :P Těším se jako malá..

Omlouvám se za gramatické chyby, psala jsem ve zlosti ze ztraceného dobrého článku, ten druhý není nikdy tak dobrý..
T. ♥

Don't rush please

7. července 2010 v 16:25 | T.
"Když přijdeš na svět, cítíš lásku.
Pokud cítíš lásku i v okamžiku, kdy tenhle svět opouštíš,
pak je úplně všechno v pořádku.
Se vším, co se odehrálo mezitím, se dokážeš už vyrovnat...."

Michael jackson


Měla jsem teď nějakou slabou chvilku a proto jsem si četla svou starou povídku, Mémories.. Víte, došlo mi že mi to chybí, to psaní. Chyba je, že není nápad. Inspirace. A taky to se mnou jde z kopce. Tedy ne se mnou, s blogem. Jen se podívejte. Před rokem jsem tu měla měsíčně 46 článků. Ano, to jsem přeháněla, to je pravda. V prosinci jich tady bylo už jen 19 měsíčně. A teď. Ani ne tři.
Něco s tím udělám, začnu se tady o to víc starat a místo vysedávání na facebooku a komentování nesmyslných komentářů nepravým přátelům začnu blogovat jako předtím. Bude to fajn, koneckonců mám tady mnohem lepší kamarády.
V pátek jedu do španělska, budu tam číst a napíšu i nějakou povídku. Naučím se lépe stepovat ehm
a užiju si to za vás za všechny :) Taky budu fotit krásné fotky, které budou za něco stát. No a ostatních si nebudu všímat. Víte jedu tam s mojí kamarádkou kterou vidím třikrát ročně s jejíma spolužačkama, které neznám a nic o nich nevím. Dokonalé. Takže na ně kašlu a budu tam na vlastní nebezpečí, nic mě nerozhodí. Toť moje filozofie. Kašlu na lidi :)
Až se vrátím, překopu blog, řeknu si někomu o parádní dessing nebo vymyslím něco sama a všechno bude fajn. Miluji Vás.
Krásné prázdniny.
T.

Noise...

2. července 2010 v 17:33 | T.
"Truth is, everybody is going to hurt you. You just gotta find the ones worth suffering for."

"Pravda je, že každý se ti snaží ublížit. Ty už jen musíš najít ty, za které to utrpení stojí."

Bob Marley

Myslím že život je o ničem. Tak proto se snažím si ho spestřit jak jenom to jde. Nebudu sedět pořád doma a čumět na monitor. I když teď je to pochopitelné, jelikož jsem tak trochu nemocná. Což je také ironické. Je léto. Já sem v životě neměla antibiotika ani jinou nemoc která by potřebovala speciální léčbu a za školní rok mám zameškáno 20 hodin jen díky tomu, že chodím na rovnátka nebo se ulejvám. Ano, ulejvám se tak jednou za půl roku. Měla bych být na sebe hrdá, na druhou stranu co doma, já jsem raději ve škole, ale kdyby nepřišly prázdniny, šla bych se nejspíš oběsit na balkónové šňůře...
Tedy zpět k tomu životu, který jsem se rozhodla něčím naplnit. Už jsem vám říkala že začínám žit prostě tak, že vlastně je mi jedno co si kdo myslí, ohromně to pomádá, mám takovou povznesenou mysl. Jen si řekněte, až si někdy nebudete jistí sami sebou: Seru na to, je mi to jedno, všichni mi jste ukradení !... Jistě že ne nahlas, jen pro sebe :D Ale řeknu vám, je to ten nejlepší pocit.
Takže, spolenčně s Rixie jsme přišly na jednu věc, budeme experimentovat s vlasama :) Já se hned po dreadech nechám obarvit na krutě oranžovou, miluji vlasy Hayley Williams...
Taky si nechám asi udělat tetování, i když myslím že do 18 mě to přejde :D Tadyx je odkaz.. no je to kruté, kreslila to kamarádka :D
A začala jsem také navíc poslouchat rock'n'roll, jelikož jsem viděla film The Runaways..
Takže písnička kterou miluju nejvíc :) 


btw viděl někdo už Eclipse..? Já ho teď stahuju tak by mě zajmalo jak se vám to líbilo..
T.

Break it off

26. června 2010 v 21:53 | T.
Život je jako skladba. Odráží se v našem stylu hudby, má stejné tepmo, náboj, nebo jemnost. Záleží na každém z nás, jakou muziku si vybereme, protože každá skladba má konec. Jednoho dne dozní v našich srdcích, její tóny a basy přestaneme vnímat. Záleží jen na nás, zda se tato hudba vryje ostatním do duší, zda na ní zapomenou nebo ne.
Víte, hodně písní je podobných, ale každá je originál, svým způsobem. Já mám možná stejné vlasy, oči nebo postavu s někým totožnou, ovšem nikdy nikdo neucítí hudbu přesně jako já. To miluji na tomto světě.


Řekla bych to asi takhle. Prakticky mám už prázdniny a na všechno seru, všechno je mi jedno a teď se hodlám jenom válet a nic nedělat. A jak říká jedna typanka, jediná typanka, kromě mě samozřejmě, ze třídy: "Mě to vlastně neni u píči, mě je to volný."
A já tu větu prostě miluju, od tý doby si říkám, že je mi všechno úplně fuk, třeba co si o mě kdo myslí, proč na mě blbě lidi koukaj, je mi to fakt ukradený, neřešim jejich věci, klidně ať si oni řešej mě ale já jsem naprosto v pohodě. Tak to je teď moje životní filozofie, že vlastně nikdo mě nezajímá, no vlastně, možná kamarádky, ale tím způsobem že je mi stejně jedno co si myslej :D
Myslím že jsem konečně vyrovnaná a cítím se dokonale :)
Prostě BE FRESH !
T.
(mimochodem oprášila jsem tak trochu starý dessing, je to děs ale nemám nápady..)

Don't let those mother fuckers sleepless

9. června 2010 v 8:24 | T E R Y
Tak jo, s pravdou ven. Vybalím to na vás rovnou, aby to bolelo o to míň. Nechám si udělat dready, teda spíš pseudodready. Že to nebylo tak hrozný :D Jestli víte o co jde, asi jste rádi, jestli ne, chápu že mi sem budete psát, abych si neničila vlasy nebo tak. Ale to nejsou pravý dready, jsou umělý a dají se sundat a jsem na ně děsně natěšená, jdu na ně v srpnu :) Děsně se těším, je to takový pocit jakože se konečně budu něčím vyditelným lišit. Lidi na mě budou koukat jak na blázna z jiné planety, protože, no neznáte naše město a obyvatele. Závist, pomluvy a nejhorší je že každý zná každého, prostě maloměsto. Já se tak těším ! Joo !
Bude to taková svoboda. Celkově budou tyhle prázdniny moc vydařené. Pojedu s kamarádkou do španělska, procvičit si řeč :D Ne, to ne, prostě, budeme se válet u moře, nikdo nás nebude hlídat a bude to dokonalé :) To bychom měli červenec, pak v srpnu jdu na anglický kurz do Prahy, a asi tam budu bydlet u tety abych nemusela dojíždět. A hodila by se tam nějaká brigáda, ale to ještě nevím, pořád říkám že nikde nic není, přitom jenom čekám až mi spadne něco do klína :D
Takže tři hlavní plány na prázdniny, španělsko, dready, kurz. Ne, ještě bych zapomněla, chci samozřejmě vidět spoustu přátel. Hlavně ty, kteří bydlí někde daleko a nevídáme se :)
Co podnikáte vy ?
T. :)*

pseuda
Takže jsem domluvená s tou holkou, že takhle to bude vypadat,
já jen budu mít dva odstíny fialové :)
(Jsou to vlastně umělé dready připletené na mojí hlavu,
dají se v pohodě rozpustit :))

I am selfish !

3. června 2010 v 19:36 | T.
No takže jsem se vrátila z Francie, tedy to už jsem zpátky asi tak týden, ale prostě, nebyla chut sem chodit a něco psát. Takže jsem udělala dessing, přijde mi takový akorát někam do kavárny do Paříže :)
No ale, nevím co psát, jestli jste tam byli, víte sami a znáte ten pocit procházet se po krásných duchaplných ulicích, koukat se zdálky na eiffelovku, francouzské názvy, nikde žádná angličtina..
A jestli jste tam nebyli tak to stojí za to, stále jsem okouzlena :)
Ovšem průvodce byl doslova na píču a disneyland bych si znovu nedala, maximálně stoprocentně vyspalá a v americe, jelikož tohle byl slabý odvar, prý :D Ale na jedné horské dráze jsem byla 5x a byl to nejkrásnější zážitek, nevěřil byste jak. Sedli jste tam, ono vás to ted vystřelilo někam kamsi nahoru a pak vagon zajel do velký budovy kde byla tma a byla tam projekce hvězd a planet, no dokonalost. Jezdilo to vzhůru nohama, no jedinečná zkušenost :)
Na facebooku mám nějaké fotky, tak kdo na mě má kontakt tak se koukněte, kdo ne, jsem tam pod mejlem tereza.hermanova@gmail.com
Ale než si mě nečekaně přidáte, dejte mi prosím připadně vědět, aby mě to nemátlo :)
No asi půjdu, poslední dobou trávím každou chvilku tady :/ Je to tím počasím, kdyby bylo hezky, šla bych někam ven..
T.

Could this be real...

21. května 2010 v 21:10 | T E R Y
Přátelé..
Myslím, že teď už to bude jenom dobré. Už žádné deprese ani takové nějaké články, jsem konečně střízlivá :) A vše vidím jasně a reálně. Jakoby mi někdo sundal brýle, které ničí pohled na svět a vše vidíte černě a prostě tak jak to němůže být. Cítím se skvěle, jako po nějakých přášcích, ale prostě, ono samo. Dnes jsem byla na tancování, cvičily jsme na zemi a já se koukala do zářivek. A říkala jsem si jak je to světlo osvobozující. Ani nevíte jak mi bylo nejednou tak krásně.
A taky je teď tak slunečno a krásné počasí a lepší to už to nebude. Alespoň s tím počasím ne.
Ale už mi tak hrabe že si tady pouštím justina biebra nebo jak se to říká a fakt se stydím. Já jsem věrná dnb ! :D Tohle je jen úlet, potřebuju trošku jednodenní změnu. Bože hrozná to písnička, hrozný to chlapec ale jako :D

V neděli jedu do Francie. Něco tam nafotím a udělám asi nový desing i když tenhle miluji a kupodivu se mi ještě neokoukal. Fakt jsem na něj hrdá :)
Těším se jako malá, bude to dokonalé, i když tam jedeme se školou, ale nevadí :)
Vrátím se v pátek :)
Myslím že do neděle už sem nic dávat nebudu, tak tedy zatím :))
T.

GLITCH

Lie to me, please !

19. května 2010 v 21:42 | T E R Y
Stála jsme mezi zemí a nebem, klesla jsme do pekla. Právě teď mám pocit naprosté bezmoci. Chce se mi brečet, křičet, umřít. A už vím z čeho mám takové vráky na čele. Nesnáším je, nenávidím.
Chci plakat, ale brání mi přítomnost celého příbuzensta. Něco bych chtěla děsně rozbít, možná spíš někomu něco rozbít. Na někoho zařvat, že mi k smrti vadí jen jakákoliv myšlenka na něj. Moje mysl je protkaná jeho obličejem, jeho jménem blikajícím online na nechutném facebooku.
Chi umřít. Nesnáším svojí kamarádku, kterou mám ráda. Není to její vina.
Ani moje vina o není.
A ještě díky němu nemám ráda plno lidí..
Je mi to vlastně jedno. Kašlu na to. Kolikrát už jsme si to říkala.
Ani bych to nespočítala.

Vykašli se na to !
Teď hned !
 
 

Reklama